Na první vycházku bez maminy Primy jsme zvolili teplý, slunečný sváteční den.

Prima je na své děti velmi opatrná, pečlivě se o ně stará a dohlíží na ně. Obě kočičky kojí, k jinému jídlu je zatím nepouští. Je to tak týden, co začala být koťata pohyblivější, začala opouštět pelíšek a nyní si už začínají spolu hrát. Prima je ostražitě sleduje a po chvilce je žene zpátky. Tlapkami je shrne do žádaného útvaru a lehne si na ně jako kvočna.

Ve středu bylo venku krásně, tak jsme vzali koťata na první procházku. Nejprve dostaly kočičí holky jména. Malá mourinka je podobná mamince, tak má podobné i jméno – Porrima. Mnohem nesmělejší, menší černá je Polaris. Potom jsem si situaci šla ujasnit s Primou. Po kratší, ne úplně přátelské diskuzi, jsem Primu uplatila masem a koťata odnesla.

Obě kočičky si vyzkoušely, jak studí tlapky v trávě, poměřily, jestli už přerostly pampelišku, ochutnaly travičku, proběhly se a honem zamířily do náruče tety Kateřiny. Porrima byla spokojená, tulila se a cumlala svetr. Ale na Polaris to bylo trochu moc, a tak syčela jako piliňáky a tvářila se jako velká zlá kočka.

Prima zrovna dojídala maso, když jsem jí holky vracela. Honem spolkla a – aby se neřeklo, sekla mě do ruky – koťata putovala, kam patří – do pelechu a zalehnout je. Obě byly tak utahané, že spaly až do večera.

Další fotografie koťata najdete ve fotogalerii.