Na sklonku loňského léta kočka Tulačka zjistila, že už brzy bude maminkou a jala se hledat pro svá budoucí miminka nějaký domov. Osud ji zavál do vesnice kus za Prahou. Našla si takovou pěknou klidnou kůlnu u domku, kde, jak se zdálo, nikdo nebydlel. 

Za pár dní se tam ale objevil člověk. Na sklonku léta chtěl trochu uklidit na zahradě a posekat trávu. Tulačka byla úplně zticha, aby ji nenašel. Netušila, že ta pěkná schovka je přímo za zahradní sekačkou. Ráno se otevřely dveře a na člověka koukaly dvě vyděšené oči. Kočka se sice snažila z kůlny vyklouznout, ale s bříškem jak balón to nejde tak lehce. Tak se přikrčila a čekala, co bude.

Pán na ni chvíli tiše mluvil, aby ji uklidnil. Pak přinesl krabici, vystlal ji starými ručníky, opatrně tam Tulačku položil a odešel. Byla sobota, tak musel až do města, aby koupil budoucí mamince nějaké jídlo. Druhý den odpoledne se s ní přišel rozloučit, do krabice jí nasypal celý pytel granulí, do misek dal dost vody. A odjel. Domů už stihl nahlásit, že mají nového člena domácnosti a asi jich bude časem víc. Ani na chvíli ho nenapadlo, že by Tulačku vyhnal.

Trvalo přes týden, než přijel na chalupu znovu. Spěchal do kůlny s konzervou, ale tam bylo  naprosté ticho. Pak se ozvalo pískání. V bedně ležela mrtvá Tulačka a u ní se tísnilo pět černobílých koťat.

Už druhý týden nebylo ze sekání trávy nic. Koťata jela honem na veterinu, protože postarat se o dospělou kočku je jedna věc, o kočičí kojence druhá. 

Paní doktorka odhadla stáří mimin na maximálně pár dní a popsala, jak se o ně postarat. Rodina měla spoustu odhodlání, ale nějak se nedařilo a koťata dostala silný průjem, celá zeslábla, motala se umolousaná po bedýnce. Tak znovu veterina a doporučení jet k nám. 

Pohled na ně nebyl úplně radostný. Nastalo koupání, sušení, zahřívání, krmení, masírování. Jako vždy byl pečovatelskou oporou pes Bandy. Koťata si na něj brzy zvykla a brala ho jako divnou mámu. V puntíkatém hemživém klubku bylo těžké poznat jednoho od druhého. Měli jsme pro ně takové prazvláštní pracovní jména. Kocour byl prostě Kluk, a kočičky podle sestavy skvrn a puntíků Bílá hlava, Srdíčko, Spoďárky a Tři pírka na prdelce.

Po čase se z nejhoršího dostala a vyrostla z nich zdravá, silná, bezstarostně hravá koťátka. Drží se pořád pospolu, hrají si s hračkami i bez. Kluk už není Kluk, ale Bigger, Bílá hlava je Heady, srdce na rameni má Herta, spoďárky se nám trochu zvětšily na bombarďáčky a tak jsme vybrali nejmazlivější kočičce alespoň hezkou českou značku Molvy. A tři pírka na prdelce jsou Scouty.

Bigger, Molvy, Scouty, Herta i Heady šťastně vyhlížejí nový domov. 

Tulačka tehdy dobře vybrala, kde se její děti mají narodit.